Souvětí, věta hlavní, věta vedlejší, souvětí souřadné a podřadné, jak je poznám?

Souvětí

SOUVĚTÍ je spojení více vět jednoduchých do jednoho větného celku.

Dělíme je na PODŘADNÉ a SOUŘADNÉ SOUVĚTÍ. Počet vět v souvětí poznáme podle počtu sloves v určitém tvaru, tedy podle počtu přísudků. O souvětí mluvíme, pokud najdeme ve větném celku dva nebo více přísudků.

Například:

Honza sedí u stolu, kde večeří. – souvětí podřadné

Honza sedí u stolu a večeří. – souvětí souřadné

Hlavní věta

• Je věta v souvětí, která není závislá na jiné větě a může tedy stát i samostatně mimo souvětí jako věta jednoduchá. Dává smysl sama o sobě.
• Každé souvětí musí obsahovat alespoň jednu hlavní větu.
• Značení ve větném rozboru: VH.
• Na hlavní větu se nelze zeptat.

Vedlejší věta

• Je to věta v souvětí, která je závislá na jiné řídící větě. Vedlejší věty jsou závislé na větě hlavní nebo jiné větě vedlejší.
• Poznáme ji podle toho, že nemůže stát samostatně bez své řídící věty. Nedává smysl bez věty řídící.
• Značení ve větném rozboru: VV.
• Na vedlejší větu se můžeme zeptat!

SOUVĚTÍ PODŘADNÉ

– spojení jedné věty hlavní s jednou nebo více větami vedlejšími.

SOUVĚTÍ SOUŘADNÉ 

– spojení minimálně dvou vět hlavních a libovolného počtu vět vedlejších. Věty hlavní spolu obsahově souvisí a je mezi nimi významový poměr. Ten poznáme podle použité spojky.

Spojky = neohebný slovní druh

Spojují jednotlivé větné členy a věty. Spojky se dělí na souřadící (převážně spojují souřadné větné členy nebo souřadné věty) a podřadící připojují větu vedlejší k větě hlavní). Je důležité vědět, že spojky nejsou větnými členy, spojky neurčujeme jako větný člen ve větě, či souvětí.

Spojky jsou řazeny mezi tzv. neohebné slovní druhy, to znamená, že se nedají skloňovat ani časovat, nemění svůj tvar. Dále spojky označujeme jako neplnovýznamový slovní druh = samotné spojky význam nenesou, jsou pouze součástí jiných slovních druhů. Proto ani nejsou součástí větného rozboru, a pokud jsou ve větě obsaženy, jako větný člen je neoznačujeme a do větného rozboru nezačleňujeme.

Před spojkami zpravidla píšeme čárku.

Čárku nepíšeme v poměru slučovacím: před spojkou a, i, ani, nebo

Například:

Byli jsme na výletě a navštívili jsme známý hrad.

Čárku před a píšeme v následujících případech:

Poměr odporovací. Všichni šli do školy, a já nešel.

Poměr stupňovací. Hodně cestuje, a dokonce byl i na Havaji.

Poměr důsledkový. Byl jsem nemocný, a tak jsem zůstal doma.

Vložená vedlejší věta. Sestra seděla u krbu, který příjemně hřál, a pozorovala praskající dřevo v krbu.

V případě bližšího určení. Pojedeme na výlet, a to do Českého Šternberka.

Vložený výraz. Psal to včera, tj. v neděli, a odevzdal to dnes.

Spojky podřadicí

Vyjadřují vztah, závislost (jedna věta je významově závislá na větě druhé, jedna věta je významově nadřazená nad druhou). Připojují vedlejší věty v souvětí k větě hlavní v poměru podřadném.

Spojky podřadicí: aby, jakmile, až, než, nežli, jakmile, zatímco, když, kdyby, pokud, protože, poněvadž, jelikož, jestliže, -li, přestože, ačkoli, třebaže, i když, ač, že, sotva.

Spojky souřadicí 

(a, i, ani, nebo, anebo, či, ale, však, avšak, neboť, – a, i, ani, jednak – jednak, hned – hned, jak – tak, – i, ba, ba i, dokonce, nejen – ale i, nejen – nýbrž i, ale, avšak, však, sice – ale atd.) spojují věty hlavní, věty vedlejší stejného druhu a větné členy.

Souvětí a poměrům mezi větami hlavními se věnuje i článek zde