"Jeho malý bratr má krásné modré oči a veselou povahu."

Přídavná jména

Příklady přídavných jmen: malý, krásné, modré, veselá

Přídavná jména jsou ohebný slovní druh. Přídavná jména mají v českém jazyce zcela zásadní roli Rozvíjejí podstatná jména.

Přídavná jména

jsou slovním druhem, který vyjadřuje vlastnosti osob (moudrý muž), zvířat (chlupatá kočka) nebo jevů (kulatý stůl) či vztahy přivlastnění – kdo co vlastní (Lenčino zrcátko). Přídavná jména tedy rozvíjí, doplňují nebo blíže určují jména podstatná.

Jak poznáme přídavná jména mezi ostatními slovními druhy?

Přídavné jméno se většinou vyskytuje v přítomnosti podstatného jména, nejčastěji před ním (mobilní telefon, ovocný pudink, bratrův motocykl apod.). Na přídavné jméno se vždy můžeme zeptat následujícími otázkami:

1. Jaký, který? (vzdálený kraj, nepravidelný pozemek, červená halenka, dobrý pokrm)
2. Čí? (maminčin deník, otcův počítač, Michalovo kolo, učitelovy zápisky)

Přídavná jména vyjadřují vlastnosti podstatných jmen. V podstatě nám říkají, jaké to podstatné jméno je.

Ptáme se na ně otázkami JAKÝ?, KTERÝ?, ČÍ?

Rod

U přídavných jmen, stejně jako u podstatných, rozlišujeme tři základní rody:

• mužský rod – můžeme si pomoci tím, že použijeme ukazovací zájmeno "ten" jako když ukazujeme na podstatná jména (mladý muž, sloní kel, skleněný talíř, Markův deník)
• ženský rod – pomáháme si ukazovacím zájmenem "ta" (krásná žena, nová šála, kožená kabelka, velká budova)
• střední rod – pomáháme si ukazovacím zájmenem "to" (utržené poutko, české letadlo, pruhované tričko, Vaškovo morče)

Při určování rodu se řídíme především podstatným jménem, které následuje za přídavným jménem (mladý muž – ten muž) a zakončením přídavného jména (mladý muž).

Číslo

Číslo označuje to, zda věc, osoba, zvíře existuje pouze jednou nebo ve větším počtu.

• Číslo jednotné označuje jednu osobu, zvíře či věc (např. roztomilé dítě, nová tabule).
• Číslo množné označuje větší množství osob, zvířat nebo věcí (např. krásné a dlouhé vlasy, dozrálé třešně, přídavná jména).

Při určování čísla u přídavných jmen je rozhodující tvar souvisejícího podstatného jména a koncovka jména přídavného (krásný muž × krásní muži).

Příklady přídavných jmen: starý, pěkný, dlouhá, Petrův, bobří, odvážná, hezká, nové, pražský, Ivanin

Příklady určování mluvnických kategorií u přídavných jmen

Pěkný hrad – druh tvrdé, rod mužský, číslo jednotné, 1. pád, vzor mladý

Smělým činem – druh tvrdé, rod mužský, číslo jednotné, 7. pád, vzor mladý

O půvabné princezně – druh tvrdé, rod ženský, číslo jednotné, 6. pád, vzor mladá

U zavřeného hřiště – druh tvrdé, rod střední, číslo jednotné, 2. pád, vzor mladé

Pít cizí džus – druh měkké, rod mužský, číslo jednotné, 4. pád, vzor jarní

Pro královy rádce – druh přivlastňovací, rod mužský, číslo množné, 4. pád, vzor otcův

Jak určujeme vzor a i/y postup u určení přídavného jména a vzoru

Určuji: S dlouh-m- vlasy

Jak určíme jaké y/i bude v koncovce přídavného jména. Dlouh-m-?

Musím si přídavné jméno dát do 1, pádu otázka KDO,CO v jednotném čísle

Do rodu mužského (to poznám podle podstatného jména, ke kterému patří přídavné jméno, vlas je rod mužský)

• Dlouhý vlas

Do rodu ženského

• Dlouhá mikina

Do rodu středního

• Dlouhé tričko

Mění se mi v rodech koncovka na -ý,-á,-é.

Podle toho přiřadím ke vzoru MLADÝ

Mladý muž

Mladá žena

Mladé dítě

Vzor je volen tak, aby bylo jasné jaké i/y budeme psát. Po d se v češtině píše vždy y.

Vzor si dosadím ve správném tvaru – tedy ve správném pádu do určovaného slova, tady : s dlouh-m- vlasy, jako mladými vlasy a máme určené y.

V koncovce v čísle množné píšeme -ými.

U vzoru mladý je třeba dávat pozor na 1. pád čísla množného, kde se píše i u podstatných jmen rodu mužskho životného:

Jaký muž? Mladý 1.p. č.j

Jací muži? Mladí 1. p. č. mn.

Rod přídavného jména se řídí podstatným jménem, u kterého stojí.

Vzor jarní má:

ve všech rodech stejnou koncovku.

Jarní muž

Jarní žena

Jarní dítě

Tento vzor je měkký, všude píšeme i, ími.

Všechna zvířata jsou podle vzoru jarní, píšeme tam i.

Jmenné tvary přídavných jmen.

Tyto tvary neobsahují dlouhou samohlásku na konci slova, která je pro přídavná jména typická. Jmenné tvary se v dnešní době už moc nepoužívají, přesto existují věty, v nichž je stále používáme.

např. Jsme rádi, že jste přišli. Chlapci byli bosi.

bos

mlád

zvědav

živ

jsem rád

Přídavná jména patří mezi ohebné slovní druhy, můžeme je skloňovat.

Při skloňování přídavných jmen se řídíme dvěma vzory - tvrdým vzorem mladý a měkkým vzorem jarní. Přivlastňovací přídavná jména pak skloňujeme podle vzoru otcův a matčin.

U přídavných jmen určujeme:

• Rod (podle podstatného jména, ke kterému patří)
• Číslo (opět podle podstatného jména, ke kterému patří)
• Pád (je stejný jako u podstatného jména, ke kterému patří)
• Vzor (popsala jsem jeho určení výše v článku, máme vzor jarní a mladý, otcův a matčin)

STUPŇOVÁNÍ PŘÍDAVNÝCH JMEN

Stupňování přídavných jmen

Přídavná jména se dají stejně jako příslovce stupňovat. To znamená, že mohou vyjádřit trojí stupeň u dané vlastnosti – v případě, že chceme vyjádřit, že něco se vyskytuje ve větší míře než něco jiného (něco je větší/menší/delší než něco jiného, co je velké, malé, dlouhé).

Toto platí pouze pro přídavná jména měkká a tvrdá, přídavná jména přivlastňovací stupňovat nelze.

Máme 3 stupně přídavných jmen:

1. stupeň – základní tvar (příjemný,bezpečný, veselý, upřímný)
2. stupeň – tvoříme příponami -ější/-ejší (příjemnější, veselejší), -ší (užší, sladší, nižší, mladší, hezčí, větší)
3. stupeň –je tvořen předponou nej-, která se připojuje ke 2. stupni přídavného jména (nejkrásnější, nejmoudřejší, nejmladší, nejužší, nejzajímavější, nejúčinnější)

Příklady:

dlouhý – delší – nejdelší
příjemný – příjemnější – nejpříjemnější
veselý – veselejší - nejveselejší

Ale pozor, některá přídavná jména se v češtině stupňují nepravidelně, např.:

zlý – horší – nejhorší

Rozlišujeme tři stupně (např. velký, větší, největší).

Stupňování přídavných jmen

BXZ

U přídavných jmen rozlišujeme 3 stupně:

• 1. stupeň: základní míra vlastnosti (mladý, červený, velký),
• 2. stupeň: vyšší nebo nižší míra vlastnosti (mladší, červenější, větší),
• 3. stupeň: nejvyšší nebo nejnižší míra vlastnosti (nejmladší, nejčervenější, největší).

Co se týče pravopisu, dáváme si pozor zejména na rozdíl kdy psát -š- a kdy -č-. Ve 2. stupni to vypadá takto:

• Písmeno -š- píšeme ve většině případů, 2. stupeň je totiž nejčastěji tvořen příponami -ejší, -ější nebo -ší (veselejší, červenější, hrubší).

• Písmeno -č- píšeme pouze u malé skupiny přídavných jmen, které splňují obě následující kriteria:

  • mají právě 2 slabiky,
  • v základním tvaru jejich základ končí na -k-.
    • Př: hebký – hebčí, tenký – tenčí, měkký – měkčí.

Pro 3.stupeň platí stejný pravopis jako pro 2. stupeň, přidáváme pouze předponu nej- (tenký – tenčí – nejtenčí, veselý – veselejší – nejveselejší).

Skloňovánní přídavných jmen

U přídavných jmen máme tři druhy skloňování.

Vždy záleží na tom, jaký typ přídavného jména budeme skloňovat. Jinak se skloňují přídavná jména v základním tvaru – zde máme vzory jarní a mladý, na přídavná jména se ptáme jaký, který? (starý, hezká, malé),

Jinak ve jmenném tvaru (mlád, živ) a odlišné skloňování mají přídavná jména přivlastňovací, na která se ptáme čí něco je.

Skloňování základních přídavných jmen

Pro toto skloňování máme v čeština dva vzory:

Mladý a jarní

O tom podle kterého vzoru budeme přídavné jméno skloňovat, rozhoduje:

• tvar 1. pádu jednotného čísla pro mužský rod
• u obojetných souhlásek pak tvary 1. pádu přídavného jména ve všech rodech

Vzor mladý

Jedná se tvrdý vzor, skloňujeme podle něj tedy tvrdá přídavná jména.

Ta poznáme podle tvrdého zakončení v 1. pádu jednotného čísla mužského rodu na -hý (drahý), -chý (plachý), -ký (měkký), -rý (starý), -dý (hrdý), -tý (mrzutý), -ný (prázdný).

Pokud je přídavné jméno zakončeno na obojetnou souhlásku (b, l, m, p, s, v, z) a jeho koncovka se pro každý rod se od sebe navzájem liší, tak skloňujeme přídavné jméno podle vzoru mladý. Například: malý - malá - malé; tvary se odlišují, jedná se o tvrdé přídavné jméno.

Tvrdá přídavná jména v jednotném čísle pak skloňujeme takto:

Přídavná jména rodu mužského

Tvary mužského rodu, se při skloňování životných a neživotných jmen odlišují v jednotném čísle pouze ve tvaru 4. pádu. Jinak se mužská přídavná jména skloňují stejně.

Přídavná jména v množném čísle pak skloňujeme následovně:

Přídavná jména a skloňování všech rodů má shodné tvary pro 2., 3., 6. a 7. pád ve všech rodech

POZOR!

• 1. pád množné číslo pro rod mužský životný, kde je koncovka í

Jací muži? Mladí muži, u rodu mužského neživotného je koncovka mladé stromy

Vzor jarní

Jde o měkký vzor, skloňujeme podle něj tedy měkká přídavná jména.

Ta mají měkké zakončení v 1. pádu jednotného čísla mužského rodu na -ží (boží), -ší (kratší), -čí (dračí), -ří (zubří), -dí (medvědí), -ní (polní), -cí (hrací).

Pokud je přídavné jméno zakončeno na obojetnou souhlásku (b, l, m, p, s, v, z) a jeho tvary jsou pro všechny rody v 1. pádu jednotného čísla shodné, skloňujeme přídavné jméno také podle vzoru jarní.

Například: cizí (muž) - cizí (žena) - cizí (dítě).

Vidíme, že všechny tvary jsou zakončeny na-í, jedná se tdy o měkké přídavné jméno.

Měkká přídavná jména v jednotném čísle skloňujeme takto:

Skloňování tohoto vzoru si můžeme jednoduše také pamatovat tak, že mužský (životný i neživotný) a střední rod mají ve všech pádech kromě 4. shodné tvary. Zároveň celý ženský rod má pro všechny pády jeden jediný tvar.

Skloňování v množném čísle je lehké v tom, že se při skloňování v podstatě vůbec nerozlišuje rod, pro všechny rody jsou totiž stejné tvary:

Přivlastňovací přídavná jména

Přivlastňovací (vzor otcův, matčin) - tvoří se od podstatných jmen označujících osoby, zvířata nebo od vlastních jmen zvířat (otcův stůl, otcova brašna, otcovo kolo; matčin stůl, matčina brašna, matčino kolo).

Vzor otcův/matčin

Ke vzoru otcův jsou přiřazována přídavná jména rodu mužského (Honzovy sestry, Novákovi koně), ke vzoru matčin rodu ženského.

Pravopis přivlastňovacích přídavných jme zde opět je rozhodující související podstatné jméno, konkrétně jeho rod. Platí zde stejná pravidla jako u shody přísudku s podmětem.

Příklady:

• otcovi/matčini bratři (bratři jsou rodu mužského životného – proto píšeme na konci přídavného jména "i" – mohu si ukázat: "ti" bratři)

• otcovy/matčiny hrnky (hrnky jsou rodu mužského neživotného – proto píšeme na konci přídavného jména "y" – mohu si ukázat "ty" talíře)

• otcovy/matčiny knihy(knihy jsou rodu ženského – proto píšeme na konci přídavného jména "y" – mohu si ukázat: "ty" knihy)

• otcova/matčina štěňata(štěňata jsou rodu středního – proto píšeme na konci přídavného jména "a" – mohu si ukázat: "ta" koťata)

Od podstatných jmen označujících zvířata se tvoří přídavná jména pomocí přípony -í (např. ryba → ryb-í). Slovo havraní je  odvozeno od slova havran (havran-í)